Suger ze Saint-Denis versus Bernard z Clairvaux

Ponechám stranou závratné výšky kostelů, délky bez míry, šířky bez obsahu, nákladné ozdoby a podivné malby, které na sebe strhávají pozornost věřících, překážejí jim v usebrání a které mi v něčem připomínají staré židovské obřady.
Jako mnich se proto ptám mnichů stejnými slovy, jakými pohan káral pohany:
Řekněte mi, kněží, nač je v chrámu zlato?
Když to trochu změním: Řekněte mi, chudí mniši - nejde mi totiž o metrum, ale o smysl, tedy: Řekněte mi, chudí mniši, jste-li skutečně chudí, nač je v chrámu zlato? Samozřejmě je to něco jiného u biskupů a něco jiného u mnichů. Je mi jasné, že biskupové jsou povinováni službou jak vůči rozumným lidem, tak vůči nerozumným, a když nemohou použít duchovní prostředky, podněcují zbožnost poživačného lidu hmotnými příkrasami. Nicméně my, kteří jsme se lidu již vzdálili a pro Krista jsme opustili všechny cennosti a krásy světa, vše, co krásně září, hezky zní, příjemně voní, dobře chutná a je hebké na omak, to všechno jako tělesné slasti považujeme za smetí, ptám se, čí zbožnost těmi věcmi chceme my, prosím vás, podněcovat? Jaký výsledek si od toho jenom slibujeme? Obdiv hlupáků nebo příspěvek od prostomyslných lidí? Nebo jsme tak pomíšeni s pohany, že jsme se začali chovat jako oni a uctíváme jejich modly?

Mně

by se osobně nejvíc líbilo, kdyby všechny cennější a tím spíš nejcennější věci sloužily výhradně službě nejsvětější svátosti. Jestliže k zachycení krve kozlů, telat či rusé jalovice sloužily na boží nebo prorokův příkaz zlaté mísy, zlaté poháry i pánvičky, tím spíš by měly Kristovu krev pojmout nádoby ze zlata, drahokamů, a všechno, co je mezi stvořenými věcmi nejcennější, by se mělo přinést oddané, ustavičné a pokorné službě. Jistě ani já, ani naše mešní předměty nedostačujeme pro takovou službu. A i kdybychom byli znovu stvořeni z látky serafínů a cherubínů, stejně bychom nebyli schopni a hodni sloužit té nevýslovné oběti. Přesto se nám ale dostalo takové milosti a odpuštění našich hříchů.
Proti tomu vystupují ti, kteří to snižují a tvrdí, že k bohoslužbě postačí svatost, čistota a upřímnost. S tím já naprosto, bez výhrad a hluboce souhlasím. Ano, záleží především na svatosti, čistotě a upřímnosti. Zároveň si ale myslím, že se vnější nádhera posvátných nádob nehodí k ničemu víc než právě ke svaté oběti, kterou musíme konat uvnitř čistí a navenek vznešení. Jsme povinováni sloužit našemu Vykupiteli vším, ve všem a pro všechny, protože on neodmítl přijmout za nás všechny bez výjimky ve všem zodpovědnost, podivuhodně sloučil ve své osobě svoji podstatu s podstatou naší, posadil nás po své pravici a slíbil nám své království, náš Pán, který žije a kraluje na věky věků.

Bernard z Clairvaux - světec, hlavní představitel cisterciáckého řádu, významný církevní autor
Apologie pro opata Viléma /
Apologia ad Guillelmum abbatem XII.28, napsaná 1124-1125.

Suger ze Saint-Denis, stavebník první gotické katedrály, otec francouzské monarchie
Skutky opata Sugera /
Gesta Suggerii abbatis XXXIII, sepsané zhruba 1145-1149.

Suger ze Saint-Denis a Bernard z Clairvaux představují protipóly velkého sváru o chudobu církve, který se odehrával na mnoha rovinách: morální, politické i ekonomické. Náš výbor z děl opata Sugera, svatého Bernarda a Viléma ze Saint-Denis vznikl na půdorysu objevné studie Erwina Panofského, Suger, opat ze Saint-Denis (rovněž do svazku zařazené) a mapuje především estetickou rovinu sporu o podobu křesťanského chrámu ve vrcholném středověku.

Skutky opata Sugera
z děl Sugera ze Saint-Denis, Bernarda z Clairvaux a Viléma ze Saint-Denis vybral, z latiny přeložil a poznámkami opatřil Petr Šourek, studii Erwina Panofského z angličtiny přeložil Lubomír Konečný, odpovědná redaktorka Eva Fialová, grafická úprava Michal Rydval. Počet stran 180. Vydání první, studie E. Panofského druhé. V edici Paprsek vydalo nakladatelství Triáda v Praze 2003.

webdesign petr šourek 2003

Ponechám stranou závratné výšky kostelů, délky bez míry, šířky bez obsahu, nákladné ozdoby a podivné malby, které na sebe strhávají pozornost věřících, překážejí jim v usebrání a které mi v něčem připomínají staré židovské obřady. Jako mnich se proto ptám mnichů stejnými slovy, jakými pohan káral pohany: Řekněte mi, kněží, nač je v chrámu zlato? Když to trochu změním: Řekněte mi, chudí mniši - nejde mi totiž o metrum, ale o smysl, tedy: Řekněte mi, chudí mniši, jste-li skutečně chudí, nač je v chrámu zlato? Samozřejmě je to něco jiného u biskupů a něco jiného u mnichů. Je mi jasné, že biskupové jsou povinováni službou jak vůči rozumným lidem, tak vůči nerozumným, a když nemohou použít duchovní prostředky, podněcují zbožnost poživačného lidu hmotnými příkrasami. Nicméně my, kteří jsme se lidu již vzdálili a pro Krista jsme opustili všechny cennosti a krásy světa, vše, co krásně září, hezky zní, příjemně voní, dobře chutná a je hebké na omak, to všechno jako tělesné slasti považujeme za smetí, ptám se, čí zbožnost těmi věcmi chceme my, prosím vás, podněcovat? Jaký výsledek si od toho jenom slibujeme? Obdiv hlupáků nebo příspěvek od prostomyslných lidí? Nebo jsme tak pomíšeni s pohany, že jsme se začali chovat jako oni a uctíváme jejich modly?		Mně by se osobně nejvíc líbilo, kdyby všechny cennější a tím spíš nejcennější věci sloužily výhradně službě nejsvětější svátosti. Jestliže k zachycení krve kozlů, telat či rusé jalovice sloužily na boží nebo prorokův příkaz zlaté mísy, zlaté poháry i pánvičky, tím spíš by měly Kristovu krev pojmout nádoby ze zlata, drahokamů, a všechno, co je mezi stvořenými věcmi nejcennější, by se mělo přinést oddané, ustavičné a pokorné službě. Jistě ani já, ani naše mešní předměty nedostačujeme pro takovou službu. A i kdybychom byli znovu stvořeni z látky serafínů a cherubínů, stejně bychom nebyli schopni a hodni sloužit té nevýslovné oběti. Přesto se nám ale dostalo takové milosti a odpuštění našich hříchů. Proti tomu vystupují ti, kteří to snižují a tvrdí, že k bohoslužbě postačí svatost, čistota a upřímnost. S tím já naprosto, bez výhrad a hluboce souhlasím. Ano, záleží především na svatosti, čistotě a upřímnosti. Zároveň si ale myslím, že se vnější nádhera posvátných nádob nehodí k ničemu víc než právě ke svaté oběti, kterou musíme konat uvnitř čistí a navenek vznešení. Jsme povinováni sloužit našemu Vykupiteli vším, ve všem a pro všechny, protože on neodmítl přijmout za nás všechny bez výjimky ve všem zodpovědnost, podivuhodně sloučil ve své osobě svoji podstatu s podstatou naší, posadil nás po své pravici a slíbil nám své království, náš Pán, který žije a kraluje na věky věků.
Bernard z Clairvaux - světec, hlavní představitel cisterciáckého řádu, významný církevní autor Apologie pro opata Viléma / Apologia ad Guillelmum abbatem XII.28, napsaná 1124-1125.		Suger ze Saint-Denis, stavebník první gotické katedrály, otec francouzské monarchie Skutky opata Sugera / Gesta Suggerii abbatis XXXIII, sepsané zhruba 1145-1149.
	Suger ze Saint-Denis a Bernard z Clairvaux představují protipóly velkého sváru o chudobu církve, který se odehrával na mnoha rovinách: morální, politické i ekonomické. Náš výbor z děl opata Sugera, svatého Bernarda a Viléma ze Saint-Denis vznikl na půdorysu objevné studie Erwina Panofského, Suger, opat ze Saint-Denis (rovněž do svazku zařazené) a mapuje především estetickou rovinu sporu o podobu křesťanského chrámu ve vrcholném středověku.
Skutky opata Sugera z děl Sugera ze Saint-Denis, Bernarda z Clairvaux a Viléma ze Saint-Denis vybral, z latiny přeložil a poznámkami opatřil Petr Šourek, studii Erwina Panofského z angličtiny přeložil Lubomír Konečný, odpovědná redaktorka Eva Fialová, grafická úprava Michal Rydval. Počet stran 180. Vydání první, studie E. Panofského druhé. V edici Paprsek vydalo nakladatelství Triáda v Praze 2003.		webdesign petr šourek 2003

Skutky opata Sugera ze Saint-Denis